Podoby zranitelnosti

Typ 2 vytváří v mapě poměrně výrazný prstenec obcí v krajích v okolí Středočeského kraje. Nikde sice zcela nedominuje, tedy netvoří největší podíl obcí v žádném kraji, ale počtem je nejvíce zastoupen právě ve Středočeském kraji a na Vysočině. Celkově tak tvoří soudržnou síť obcí ve střední části republiky. Naopak se neobjevuje v Karlovarském, Ústeckém, a většině Libereckého kraje. Je také více zastoupen v Čechách, než na Moravě či Slezsku.

Graf ukazuje, jak si obce typu 2 stojí v obou sledovaných dimenzích (SE a MT) v porovnání se všemi ostatními obcemi v Česku. Modrá svislá čára v každém histogramu vyznačuje průměrnou hodnotu typu 2. Ten se řadí mezi nejodolnější obce v typologii, zejména po socioekonomické stránce. Na levém grafu (SE dimenze) leží jeho hodnota výrazně pod průměrem všech obcí, což znamená nízkou zranitelnost. Na pravém grafu (MT dimenze) se typ 2 nachází mírně pod průměrem, tedy mezi lepší polovinou obcí, i když zde už není tak výrazně „vepředu“ jako v SE dimenzi.

Typ 2 patří mezi nejodolnější obce v celé typologii, alespoň pokud jde o socioekonomické ukazatele. Právě v této dimenzi dosahují obce typu 2 vůbec nejlepších hodnot: mají vyšší příjmy, nižší nezaměstnanost a stabilnější sociální strukturu než většina ostatních typů. Jejich pozice se však zhoršuje v materiálně-technické dimenzi, a to hlavně kvůli vyšším deklarovaným cenám tepla v těchto obcích. Průměrné výdaje domácností jsou zde znatelně vyšší než u typů 1 a 3, což může souviset s tím, že se tyto obce méně spoléhají na dálkové vytápění a častěji využívají vlastní lokální zdroje. Celkově tak typ 2 představuje dobře zajištěné obce, které jsou silné sociálně i ekonomicky, ale jejich pozici oproti typu 1 oslabuje vyšší cena tepla.

Typ 3 je v České republice vůbec nejčastější a tvoří největší skupinu obcí v celé typologii. Dá se vnímat jako pomyslný střed, tedy výchozí bod, vůči němuž lze ostatní typy porovnávat. V přibližně polovině krajů má tento typ dokonce největší poměrové zastoupení. Na mapě je rozmístěn velmi rovnoměrně, jen v Karlovarském, Ústeckém a Libereckém kraji se objevuje spíše zřídka (absentuje také na jiných místech v pohraničí a horských oblastech). V Olomouckém kraji je pak soustředěn především ve vnitřní, centrální části kraje. Typ 3 tak představuje základní mapové pozadí, mezi kterým se pak jasně rýsují oblasti s vyšší či nižší mírou energetické zranitelnosti.

Graf ukazuje, jak si obce typu 3 stojí v obou sledovaných dimenzích (SE a MT) v porovnání se všemi ostatními obcemi v Česku. Modrá svislá čára v každém histogramu vyznačuje průměrnou hodnotu typu 3. Typ 3 se v obou dimenzích pohybuje přesně kolem celorepublikového průměru. Je to „středová“ skupina, od níž se ostatní typy odchylují směrem k vyšší nebo nižší míře energetické zranitelnosti.

Obce tohoto typu se v obou sledovaných dimenzích, socioekonomické i materiálně-technické, pohybují přibližně uprostřed. Nejvyšší odolnost ani největší energetickou zranitelnost tu nenajdeme. Jde o obraz běžné, průměrné situace českých obcí.

Ve srovnání s typem 1 mají tyto obce více staršího bytového fondu. A oproti typu 2 zde lidé obvykle vydělávají o něco méně, případně stejně, ale častěji se potýkají s nezaměstnaností a nižším dosaženým vzděláním. Tyto faktory je posouvají mírně směrem k vyšší energetické zranitelnosti, než jak je tomu u typu 1 a 2. Zároveň ale platí, že v kontextu celé České republiky si tento typ stojí stále poměrně dobře. Nejde o místo s akutními problémy.

Tento typ obcí se nejvíce soustředí na jižní Moravě, kde tvoří významnou část všech obcí.
Výraznější zastoupení má také v Ústeckém kraji.

Graf ukazuje, jak si obce typu 4 stojí v obou sledovaných dimenzích (SE a MT) v porovnání se všemi ostatními obcemi v Česku. Modrá svislá čára v každém histogramu vyznačuje průměrnou hodnotu typu 4. Typ 4 vykazuje v SE dimenzi hodnoty posunuté na méně příznivou stranu rozložení (čím vyšší hodnoty, tím vyšší zranitelnost). V MT dimenzi si však vede výrazně lépe, než by odpovídalo jeho socioekonomickému profilu.

Obce tohoto typu mají spíše slabší socioekonomické zázemí. Lidé tu vydělávají méně a častěji se potýkají s nezaměstnaností. Na druhou stranu mají výhodu v materiálně-technických podmínkách. Domy jsou v dobrém stavu a náklady na vytápění bývají nižší díky kratší topné sezóně a mírnějším zimám.

V rozhovorech s představiteli menších obcí se ukázalo, že energetická zranitelnost je zde často vnímána technicky, tj. ne jako problém drahých energií, ale jako obava o spolehlivost přenosové soustavy. Starostové mají strach, že stávající síť není dostatečně připravena na rostoucí potřeby domácností ani na budoucí rozvoj lokálních obnovitelných zdrojů. Často mluví o riziku přetížení sítě nebo o nejistotě, zda bude možné do ní zapojit plánované komunitní projekty. Obce si přitom cení soběstačnosti, chtěly by více využívat místní zdroje energie a sdílet je v rámci komunit. Mohou však narážet na celou řadu bariér. Zmiňují zdlouhavá stavební řízení, proměnlivé či složité dotační programy, ale také nedostatek odborníků v regionu, kteří by uměli projekt připravit, vyhodnotit a dlouhodobě spravovat.

V obcích tohoto typu lidé bývají zvyklí spoléhat sami na sebe: pečují o své domy, zahrady i hospodářství a často si dokážou vypomoci v rámci sousedských sítí. Tato kultura soběstačnosti vytváří určitý štít proti růstu cen energií. Dobře udržované a často vícegenerační domy snižují potřebu velkých investic do bydlení a pomáhají rodinám zvládat i náročnější období.

Energetická zranitelnost zde proto nevychází tolik z technického stavu budov, ale spíše z ekonomické situace obyvatel. Problémem mohou být nízké příjmy nebo neočekávané výdaje za energie, které domácnosti zasáhnou bez dostatečné finanční rezervy. Zranitelnost zvyšuje i horší dostupnost alternativních zdrojů energie při výpadcích dodávek či omezeném přístupu k moderním řešením, jako jsou lokální obnovitelné projekty.

Z toho vyplývá, že opatření by se měla zaměřit především na posilování místní ekonomiky a zaměstnanosti; podporu finanční stability domácností; a současně na usnadnění přístupu k menším energetickým projektům na rovině domácností a komunit, které mohou dále zvyšovat odolnost obcí.

Typ 5 je v České republice poměrně častý. Z hlediska podílového zastoupení jednotlivých typů v krajích tento typ dominuje na Vysočině, v Pardubickém a Libereckém kraji. To znamená, že právě v těchto regionech tvoří nejvyšší podíl obcí svého druhu ve srovnání s ostatními typy obcí dle energetické zranitelnosti. Z pohledu celkového počtu obcí je pak tento typ výrazně zastoupený také v Plzeňském, Jihočeském a Středočeském kraji. Vytváří souvislý pás, jakýsi půlkruh situovaný do východních Čech.

Graf ukazuje, jak si obce typu 5 stojí v obou sledovaných dimenzích (SE a MT) v porovnání se všemi ostatními obcemi v Česku. Modrá svislá čára v každém histogramu vyznačuje průměrnou hodnotu typu 5. Typ 5 se v SE dimenzi drží blízko celorepublikového průměru, tedy bez výrazných sociálně-ekonomických nevýhod. V MT dimenzi však už viditelně vystupuje směrem k méně příznivým hodnotám, kdy průměrná hodnota leží v horní části rozložení a znamená vyšší zranitelnost.

Obce tohoto typu se vyznačují vysokou socioekonomickou odolností, ale zároveň slabšími materiálně-technickými podmínkami. Ve srovnání s ostatními typy patří mezi tři nejlepší v socioekonomických ukazatelích, zatímco v technických a klimatických faktorech se řadí k těm méně příznivým.

Obyvatelé mají slušné příjmy a nízkou nezaměstnanost. Jen málo domácností žije v nájmu či pobírá příspěvky na bydlení. V obcích je méně lidí se základním vzděláním, cizinců či mnohočlenných domácností. Většina obyvatel bydlí ve vlastním. Z pohledu životní úrovně tak jde o stabilní a dobře zajištěné komunity.

Na druhé straně bytový fond tu bývá méně energeticky efektivní, vyšší je podíl starších nebo nedostatečně obydlených domů, kde úniky tepla zvyšují spotřebu energie. Výsledkem je tak paradoxní kombinace: ekonomicky silné domácnosti, které však čelí vyšším technickým a někde i klimatickým nárokům (v oblastech, kde je v zimě chladněji).

Starostové hodnotí socioekonomickou úroveň svých obcí jako nadprůměrnou. Podle nich je to dáno vyšším vzděláním obyvatel, dobrou dostupností pracovních příležitostí a slušným platovým ohodnocením. Daří se jim udržet počet obyvatel, někde dokonce zaznamenávají mírný růst. Většina oslovených obcí se podle jejich slov rozvíjí a ekonomicky posiluje. Na řadě míst starostové sami podporují vznik nových pracovních míst, rozvoj místního podnikání či zisků obce z provozu služeb a zařízení. Zranitelné skupiny obyvatel se v jejich výpovědích objevují jen okrajově, obvykle v souvislosti se seniory. Energetická zranitelnost ve smyslu vysokých cen energií zde není výrazným tématem, domácnosti ji díky vyšším příjmům zvládají.

Starostové zároveň vnímají, že příznivá ekonomická situace kompenzuje méně příznivé klimatické a technické podmínky. Mnohé oslovené obce leží v podhůří nebo ve vyšších polohách, kde bývá chladnější klima a delší topná sezóna. Překvapivé však je, že tato potřeba více topit ani příznivá socio-ekonomická situace zatím výrazně nepromítá do zlepšení energetické efektivity bytového fondu. Podle starostů se zatepluje postupně, podle finančních možností domácností. Tempo rekonstrukcí se však zrychlilo po energetické krizi.

Typ 6 má v české krajině roli jakéhosi mezistupně, tedy obcí, které se pohybují mezi střední a vyšší úrovní energetické zranitelnosti. Tomu odpovídá i jejich rozmístění: nejsou soustředěné na jednom místě, ale objevují se v menších shlucích napříč republikou, často právě v přechodových oblastech mezi stabilnějšími a zranitelnějšími regiony. Nejsilněji je tento typ zastoupen v Ústeckém kraji, kde tvoří největší podíl obcí svého druhu ve srovnání s ostatními typy. Mimo Ústecký kraj se tento typ nejčastěji vyskytuje v Plzeňském, Jihočeském a Středočeském kraji. Celkově je však poměrně rovnoměrně rozprostřen po celé zemi.

Graf ukazuje, jak si obce typu 6 stojí v obou sledovaných dimenzích (SE a MT) v porovnání se všemi ostatními obcemi v Česku. Modrá svislá čára v každém histogramu vyznačuje průměrnou hodnotu typu 6. Typ 6 se v obou sledovaných dimenzích posouvá nad celorepublikový průměr, tedy směrem k vyšší zranitelnosti. V socioekonomické oblasti (SE) dosahují obce tohoto typu hodnot, které jsou už horší než běžný průměr, a podobně i v materiálně-technické dimenzi (MT) se pohybují na méně příznivé straně rozložení.

Typ 6 představuje přechodové pásmo mezi středně zranitelnými a nejvíce ohroženými obcemi. V obou sledovaných dimenzích, socioekonomické i materiálně-technické, dosahuje vyšších hodnot, které už signalizují zvýšenou energetickou zranitelnost, ale zatím ne extrémní. Jde tedy o území, kde se začínají kumulovat problémy na obou stranách, aniž by se zde objevila nějaká výrazná specifická charakteristika.

Stejně jako typy 7 a 8 se i tento typ vyznačuje vyšším podílem nezateplených bytů, což zvyšuje energetické nároky domácností. O tom, kam se typ 6 na škále zranitelnosti přesně zařadí, dále rozhodují především socioekonomické ukazatele. Ve srovnání s typem 5 jsou zde nižší příjmy a vyšší nezaměstnanost. Oproti typu 7 se však typ 6 liší nižším podílem nájemního bydlení. Do méně příznivé pozice jej zároveň posouvá delší topná sezóna, která jej odlišuje od klimaticky výhodnějšího typu 4. Na druhé straně má typ 6 stále ještě mírnější zimy než typ 8, a tedy i o něco nižší klimatickou zátěž.

Celkově tak typ 6 tvoří mezistupeň zranitelnosti: nejsou to ještě nejohroženější obce, ale problémy zde narůstají na několika frontách současně, v příjmech, zaměstnanosti i stavu bytového fondu. Tento typ vyžaduje dlouhodobou podporu sociální stability, vzdělávání a zaměstnanosti, ale i zlepšování kvality bytového fondu, především tam, kde je chladněji.

Z hlediska podílového zastoupení jednotlivých typů v krajích tento typ dominuje v Karlovarském kraji, kde tvoří nejvyšší podíl obcí svého druhu ve srovnání s ostatními typy obcí dle energetické zranitelnosti. Z pohledu celkového počtu obcí je pak výrazněji zastoupen také v Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Výrazněji se vyskytuje také na severu Olomouckého kraje. Tvoří tak charakteristický pás obcí podél severozápadní a severovýchodní hranice České republiky, v regionech s výraznou průmyslovou minulostí, kde se dlouhodobě kombinuje ekonomická a sociální zranitelnost se stavem bytového fondu.

Graf ukazuje, jak si obce typu 7 stojí v obou sledovaných dimenzích (SE a MT) v porovnání se všemi ostatními obcemi v Česku. Modrá svislá čára v každém histogramu vyznačuje průměrnou hodnotu typu 7. Typ 7 patří v obou sledovaných dimenzích k těm nejzranitelnějším. Jeho průměrná hodnota v SE oblasti leží výrazně nad celorepublikovým průměrem a znamená velmi vysokou zranitelnost. V MT dimenzi se typ 7 rovněž nachází na horší straně rozložení, i když o něco méně výrazně než u SE dimenze.

Obce tohoto typu patří mezi nejzranitelnější ze všech sledovaných skupin. V socioekonomických ukazatelích dosahují nejhorších hodnot, a i v materiálně-technických faktorech se řadí na druhé nejnižší místo.

Z pohledu obyvatel jde o území s nižšími příjmy a vyšší nezaměstnaností. Často zde žije větší podíl jednotlivců a samoživitelek, přičemž mnoho domácností pobírá příspěvky na bydlení. Výraznější je i zastoupení lidí se základním vzděláním a bydlení v nájmu, což zvyšuje závislost domácností na rozhodnutích vlastníků a snižuje možnost výrazněji ovlivnit energetickou efektivitu bydlení. Právě nezaměstnanost a nájemní bydlení jsou pro tento typ klíčovými faktory, které prohlubují energetickou zranitelnost i riziko chudoby.

Materiálně-technická úroveň obcí je spíše průměrná, ale s výraznými problémy v bytovém fondu. Velký podíl domů byl postaven před rokem 1980 a dosud neprošel rekonstrukcí ani zateplením. Na druhé straně typ těží z rozšířeného dálkového vytápění, více než polovina odběratelů zde má teplo z kotelen mimo dům. Díky tomu se zatím daří udržet ceny tepla na dostupné úrovni, což mírní dopady nízkých příjmů a fyzického stavu budov.

Obce tohoto typu jsou vysokou mírou zranitelnosti ohroženy jak sociálně, tak technicky. Zatímco relativně příznivé klimatické podmínky a ceny tepla jim zatím poskytují určitou úlevu, jde o jediné faktory, v nichž si vedou lépe než ostatní. Tato závislost na ceně dálkového tepla však může být do budoucna rizikem, zejména při očekávaných změnách v teplárenství a energetické transformaci, které mohou ceny zvýšit.

Zranitelnost těchto lokalit proto nelze řešit jen technickými opatřeními. Vyžaduje dlouhodobou podporu sociální stability, vzdělávání a zaměstnanosti, ale i zlepšování kvality bytového fondu. Nabízí se proto propojovat sociální podporu s energetickými opatřeními, např. směřovat rekonstrukce bytů do nejzranitelnějších lokalit nebo rozvíjet komunitní projekty, které spojují sociální pomoc s budováním energetické soběstačnosti.

Tento typ obcí nedominuje v žádném z krajů, přesto je rozšířen poměrně rovnoměrně napříč Českou republikou. Na mapě vytváří širší soustředný kruh v Čechách a typicky se vyskytuje v přechodových oblastech mezi kraji. Ze všech obcí tohoto typu se jich nejvíce nachází v Plzeňském kraji.

Graf ukazuje, jak si obce typu 8 stojí v obou sledovaných dimenzích (SE a MT) v porovnání se všemi ostatními obcemi v Česku. Modrá svislá čára v každém histogramu vyznačuje průměrnou hodnotu typu 8. Typ 8 si v SE dimenzi vede o něco hůře než průměr českých obcí, ale bez výraznějších sociálně-ekonomických nevýhod. O to víc však vystupuje jeho MT zranitelnost, kde průměrná hodnota leží v horní části rozložení a znamená velmi vysokou zranitelnost. Právě MT dimenze posouvá tento typ mezi nejzranitelnější skupiny v celé typologii.

Obce tohoto typu se v rámci typologie řadí k horšímu průměru v socioekonomických ukazatelích, ale k nejhorším v oblasti materiálně-technických podmínek. Z hlediska sociální struktury je zde vysoký podíl seniorů a osob s invalidním důchodem, což zvyšuje nároky na sociální podporu a podporu v oblasti energetických služeb. Častější jsou také příspěvky na péči, zatímco nezaměstnanost zůstává nízká. Jde o oblasti se stárnoucí populací.

Z klimatického hlediska patří tyto obce mezi chladnější části země. Mají dlouhou topnou sezónu a nízké průměrné teploty v zimě, což zvyšuje spotřebu energie. Bytový fond se vyznačuje větším počtem rozměrných, ale nedostatečně obydlených bytů, které se obtížně vytápějí. Energetická efektivita i ceny vytápění se zde pohybují kolem průměru, avšak v kombinaci s chladnějším klimatem to znamená vyšší zátěž pro domácnosti s nižšími příjmy či pevnými výdaji, jako jsou senioři.

Energetická zranitelnost těchto obcí vychází ze specifické kombinace sociálních a materiálně-technických faktorů. Hlavními riziky jsou větší podíl seniorů, nedostatečně obydlené a hůře zateplené domy, odlehlost a nepříznivé klimatické podmínky s dlouhou topnou sezónou. Tato kombinace znamená, že i při průměrných cenách energií mohou být náklady na vytápění výraznou zátěží, zvláště pro domácnosti s pevnými příjmy, jako jsou důchodci.

Zranitelnost lze snižovat především cílenou podporou starších obyvatel a zlepšováním kvality bytového fondu. Velký přínos mohou mít programy na výstavbu energeticky úsporného seniorského bydlení, služby zaměřené na úspory energií v domácnostech i lokální projekty na výrobu tepla a elektřiny, které zvýší soběstačnost odlehlejších obcí.